Název

Prckova Zimní Bobrůvka 11. - 13.1. 2013

Popis

Prckova Zimní Bobrůvka. ( 11. – 13.1. 2013)

V pátek jsem se vypravil k Prckovi do Hradčan. Dojel jsem tam k večeru. Kamarádi se pomalu sjížděli a chybělo již jen pár opozdilců. I ti nakonec dojeli v pohodě.
Prcek pro nás přichystal parádní hostinu u sebe ve sklepě. Sám nám uvařil guláš z divočáka. Dále se podávala výborná škvarková pomazánka, škvarky, uherák, slanina, buráky, slunečnicová semínka, no prostě všeho bylo dost a prcek se o nás vzorně staral. Hrálo se do tří hodin, ale já jsem šel brzo spát neb už tolik nevydržím. Po půlnoci mi padají víčka a nepomohou ani sirky. Spali jsme v prodejně stavebnin a každej si našel svůj koutek pod palmami.
Ráno jsme posnídali a vyrazili na vlak. Ve vlaku bylo veselo s tolika muzikanty. My jsme taky zpívali a tak to ve vlaku pěkně hučelo. Dojeli jsme do Věžné a hurá do lesa. V lese byl klid a mír. Na zemi ležel čerstvý prašan a mezi korunami mohutných smrků prosvítalo jasně modré nebe.
A tak jsme šli tou nádherou, kochajíc se panorámaty Vysočiny až jsme došli do Stříteže. Zde byla první občerstvovací zastávka v požární zbrojnici místních hasičů. Zde jsme nabrali nových sil a pokračovali na hrad Lísek. Je to malebná zřícenina. Předvoj kamarádů z Dechťárny zde pro nás zapálil oheň a tak jsme mohli v klidu a pohodě opékat oblíbené buřty. Taky se podávala místní specialita – Medvědí mlíko – připravovaná za úplňku dle tajných receptur. Vonělo to znamenitě a prý i chutnalo. Mohu říct, že to i pěkně vypadalo.
Sestup z Lísku byl příkrý, ale veselý, neboť si většina hltla onoho moku, jehož nedílnou součástí byl i alkohol. A tak jsme sestoupili do kaňonu Bukovského potoka. Sledovali jsme jeho tok kolem trampské osady, jejíž název jsem zapomněl.
A tak jsme šli na Habří, Haberské skály a Vlaštovčí skály až na zříceninu hradu Mitrov. To už se stmívalo a tak jsme šli ještě asi hodinu a půl potmě až jsme došli k Prckově Nataše. Tam jsme bivakovali. Někdo v chajdě, jinak roztroušeni po lese kolem. Já jsem si zbudoval svoje oblíbené Kubrtovo lože.
Opět předvoj pod vedením Pralinky nám přichystal výbornou polévku a ovar s masem a játry a bylo to horké a výborné. V chaloupce bylo na plotně moře horké vody na čaj a kafe a dole hořel oheň, kolem něhož jsme se bok po boku sesedli. Druh k druhovi či druhyni. A dobře nám bylo. Muzikanti hráli a zpívali a my s nimi dlouho do noci. Opět se podávala další místní specialita – Prckovy borůvky. Všem to moc chutnalo a slyšel jsem samou chválu neb i v tomto byl alkohol a jak známo, ovoce s alkoholem dělá divy. Kolem kolovaly další dobroty a pocit blízkosti kamaráda nás hřál i u srdce. U ohně bylo teplo a ani nám nepřišlo, že kolem mrzne, až praští.
Ráno bylo mrazivé, ale krásné. Začalo sněžit a Špica na louce tak krásně zapěla, že jsem musel opustit Kubrtovo lože a jít poslouchat. Pomalu jsme si sbalili pingl a vyrazili na další cestu.
Prošli jsme louky a lesy až jsme přišli do vsi, jejíž název mi vypadl z hlavy. Podstatné je, že zde je hospoda v níž se výborně vaří. Prcek to tady zná dobře. A tak jsme se posilnili a vyrazili kolem Bobrůvky do Tišnova.
Prožili jsme nádherný víkend. Prcek měl vše precizně promyšlené a připravené, opravdu do detailu, a tak nám bylo dobře. Šlo nás kolem 25 kamarádů a kamarádek a myslím, že jsme si všichni náramě rozuměli a že nám bylo fajn. Nakonec, jsme všichni jedné krve. A to je to, co nás spojuje.
Právem Prckovi a jeho blízkým patří vřelý dík za tuto akci.
Díky a ahoj někdy, někde.

Nastavení