Název

Oheň tříkrálový 6.-8.1.2017

Popis

Na tři krále Beskydy ---- 6. - 8.1.2017

Blíží se víkend a já jsem se rozhodl navštívit Kamarády v Beskydech. Fugas s Mučenkou a Humusem tu pořádají již 16. Oheň tříkrálový a zatím jsem se k nim nedostal neb jeden nemůže být všude.
Zabalil jsem a v pátek hópl na vlak. Jel jsem po staré dobré trati, kterou po létech zase obnovili. Z Moravské Třebové do Chornice, Ptení, Dzbele, Prostějova a dál, až do Zubří. Vlaky byly prázdné a tak jsem si mohl zahrát pro potěšení staré dobré písně, kreré jsme hrávali kdysi, jezdíc po této tati do místních hvozdů v Nectavském údolí a dál.
Do cíle jsem dojel po sedmé večer a Fugas na mě čekal s autem u vlaku. To je luxus. Ha! Ale je fakt, že potmě bych asi tu boudu nenašel.
Vstoupil jsem do chaty a, jsa omámen libými vůněmi, jsem se přivítal s Kamarády. Kamarád Humus mi nabídl polévku a byla vynikající. To ale byl jen předkrm. Pak jsem dostal husí játra na cibulce a jako hřeb vynikající pečené koleno. Kamarádi hráli a ve vyhřáté boudě bylo útulno.
Šel jsem si postavit stan nahoru na cestu. Pomalu přituhuje. Bude pěkná klendra. Hned vedle si postavil stan Čert a pak jsme šli do boudy poslechnout pár písní. Kolem druhé jsem šel spat a to bylo – 18°C. Zavrtal jsem se do spacáku a odebral se do říše snů.
Spal jsem dobře a dlouho. Zrovna když jsem vylézal ze stanu, přicházel Kamarád mě budit. Mučenka ho poslala, jestli jsem nezmrzl. Naopak. Tak dobře jsem už dlouho nespal, naposled na Březince.
Humus mi hned nabral polévku, čaj a udělal jsem si kafe. Humus se o nás staral přímo profesionálně. Samozřejmě nejen on, ale celá parta. Fugas s Kamarády připravovali oheň a tak jsem přiložil ruku k dílu. Mučenka nás provedla po okolí a nahoře se nám otevřely krásné výhledy na Hostýnky a Beskydy. Taky jsme potkali Tři krále a tak jsme jim hodili něco do pokladničky. Bylo nádherně slunečno s modrou oblohou, všude plno sněhu a v ovzduší se vznášely třpytící se krystalky ledu, které se vytvářely ze vzdušné vlhkosti. Okolo lesy, louky, kopce a horské chaloupky, prostě nádhera, která nejde ani popsat.
Když jsme se vrátili, začala soutěž o nejlepší sochu yettiho. Upekli jsme si buřta a byl zapálen Oheň tříkrálový. Kamarád Oran pomocí luku, kolíku a dřívka zapálil Oheň čistoty a tím pak zapálil Slavnostní oheň. Zazněla Vlajka a vzpomněli jsme na Kamarády, co sedí u Velkého ohně. Pak se hrálo a zpívalo do noci.
A jak už to bývá, než jsem se vysoukal ze spacáku, hodně kamarádů už bylo pryč. Pomalu jsem zabalil, rozloučil se a kolem dvanácté jsme se spolu s dalšími vydali na vlak asi čtyři kilometry. Jak jsme vylezli na výšinku nad boudou, Kamarádi na nás zezdola volali : „Ahóóój.“ A my zase na ně. Až jsme málem uronili slzu dojetí.
Bylo krásně a na vlak se šlo dobře. Nastoupili jsme a pak nás pomalu ubývalo, až jsem zůstal sám. Ale zůstaly mi nádherné vzpomínky a ty jsou navždy.
Díky moc Fugasi, Mučenko a Humuse a ostatní za super víkend.
Ahoj někdy, někde.

Nastavení