Název

Posázavský špaček - 1.-3.8.2014

Popis

Blížil se pátek a já se pomalu začal těšit. Vyrazil jsem brzo ráno a jel vlakem do Srbska. Tam jsem dorazil kolem 13. Hodiny. Zdá se to pozdě, ale ujel jsem 250 km.
Vydal jsem se do lomu Alkazar. Skály se pnuly do modravých výšin a já jsem bel po čase zase tak sčastné ….. , protože jsem měl na zádech bágl, na nohách svoje boty toulavé a v srdci odhodlání prožít báječný víkend.
A tak z Alkazaru jsem vyrazil proti proudu potoka a v duchu si zpíval, že KAČÁK hučí jak Mississippi. A ono to opravdu hučelo. I po těch letech. Když jsem došel ke vsi Hostim, zvolil jsem směr a vnořil se do údolí, o němž jsem si myslel, že mě dovede k Bubovicím a Bubovským vodopádům. Nakonec jsem zjistil, že směr byl správný a ony Bubovské vodopády jsou nádherné. Voda se valí přes několik pater a tvoří parádní vodopády. Kam se hrabe Niagára.
Těsně jsem minul jisté známé lomy a již jsem byl na Karlštejně. Zrovna tam byl poplach. Prý, že na hradě je žena. Tož jsem tam nahoru nešel. Byl jsem rád, že jsem doběhl na nádraží a hupsnul do vlaku.
Loučil jsem se s milou Berounkou a slíbil jí, že se zase vrátím. Neustále spolu prožíváme neopakovatelné chvíle naplněné vzájemnou úctou a porozuměním. Moc se jí nelíbilo, že od ní utíkám k další mojí lásce a tou je Zlatá řeka. I s tou jsem prožil mnoho krásných chvil, na něž rád vzpomínám. Ach, ty moje řeky.
A tak hurá na Zlatou řeku! Hurá na Posázavského špačka! Hurá na Kanadu!
Budeme tam tlouct špačky, hlava nehlava. Jen na Kanadě se tlučou špačci tvrdě, a bez slitování, neb nejlepší špaček je dobře odpálenej špaček. A jen na Kanadě jsou špačci těch správných rozměrů, neboť jsou vykrmováni vybranými trampskými lahůdkami, jakými jsou Buřty, Bifteky, Bramborami a Brusinkami. Mají tedy ochrannou značku Evropské unie a tou je – Posázavský špaček 4B.
Dojel jsem tedy do Kamenného Přívozu a zašel do místní nádražní putyky. Dle očekávání byla plná Trampů, Zběsilých důchodců, Drsnejch dědků, Jezevců, svoloče z Nového Bydžova a vůbec sebranky z celé republiky. Ti všichni budou na Kanadě tlouct špačky. Lišák s Rosničkou a Žabátkem zde mají onen speciální chov. Vyhlášenou lahůdku pro ty, co špačky tlučou.
Poseděli jsme u ohýnku a připravovali se na zítřejší jatka. V sobotu ráno jsme se šli projít po místních campech pod vedením šerpy Lišáka.
Ve čtrnáct hodin to začalo. Špačci byli vypuštěni a začala mela. Trampové se oháněli těžkými kyji a tloukli je hlava, nehlava. Pot stříkal na všechny strany, protože bylo horko a špačci lítali do dálky, do hnízda i do výšky. Taky dozadu. Tento jev poprvé popsal myslitel Scooter. Někteří drsňáci na ně trénovali střelbu prakem pod vedením střelmistra, Starýho Křápa.
Za dobře trefeného špačka dostal tlučník dobrou cenu.
Všichni se bavili náramně a do ranních hodin poseděli u slavnostního ohně. Přijeli nám zahrát a zazpívat a taky zavzpomínat Kamarádi z T.O. Průser, kteří před 50 roky Kanadu kolonizovali a založili tu první camp.
Postupem času se z Kanady stala legenda, která žije. A doufám, že bude žít stále.
Přišla neděle a taky čas loučení. Domů se nikomu nechtělo, ale nedalo se jinak.
Díky Rosničce, Lišákovi i Žabátku a všem, kteří se podíleli na přípravě i výkrmu špačků.
Ahoj někdy, někde.
Hola, Kamarádi.

Nastavení