Název

Prckova Bobrůvka 9.-11.1.2015

Popis

Když mi přišlo zvadlo od Prcka na Bobrůvku,hned jsem věděl. že to bude vydařená akce. Ostatně jako vždy.
Dočkal jsem se. Hupsnul do Rudého šípu a vyrazil. V pátek je posezení u Prcka ve sklípku. Prcek zajistí občerstvení a na nás je, abychom to zfutrovali. I dobré vínko z těch svahů pod Pálavou teklo a dobrá muzika se hrála. Ustlal jsem si tradičně pod palmami.
Ráno jsme dojedli zbytky,dali kafe a hurá na vlak. Vagón burácel trampskými písněmi a cesta utekla jako voda. Až to jednomu přišlo líto, že budem vystupovat.
Z Věžné jsme se vydali hlubokými lesy přímo vzhůru, až jsme došli do osady,jež se zove Střítěž,myslím. Tam v místní hasičárně na nás čekalo občerstvení ve vyhřáté klubovně a místní hasičky se o nás s láskou staraly jako o vlastní. Šťastné chvíle s hasičkami přerušil Prckův povel a tak jsem šel s Vikym a Pečenkou na hrad Lísek jako předvoj a tam jsme rozdělali voheň a nanosili dřevo. Asi za hodinku přišli ostatní a pekly se buřty a pilo se medvědí mléko. Buhví, kterou medvědici Prcek podojil, ale vonělo to jako něco s rumem a prý to bylo výborné.
Prošli jsme pěkným kempem Idaho a po nějakém čase došli k Bobrůvce. Ta byla plná a div,že netekla ven z koryta. pokračovali jsme podél proudu a už se stmívalo. Když jsme došli k lávce, byla už tma a překonání této překážky bylo adrenalinové dobrodružství. Lávka byla chatrná a pod ní burácela řeka jako dívá. Stačil jediný pohyb, a následoval by pád do chladných hlubin rozbouřené Bobrůvky.
Po překonání řeky jsme došli k Prckově boudě. Tam na nás čekal předvoj s občerstvením v podobě zabíjačky. Dobře jsme se měli a do rána se hrálo a pělo. Tedy bezemě neb já jsem tvor spavý.
Ráno se uklidilo a šli jsme dál.
Po nějaké době jsem zjistil, že jsem ztratil karimatku a tak jsem ji šel hledat. Natolik jsem se zdržel, než jsem ji našel, že už by jsem ostatní nedohnal.
Osyřel jsem.
Zvolil jsem tedy smer a vydal se vlastní cestou necestou údolím Hadího potoka. No bylo to nádherné údolí. Jedinou chybou bylo, že jsem se nemohl rozloučit s Kamarády. Ale jistě je zase potkám někdy,někde. A tak jsem šel a objevil studánku s nádhernými vodopády. Neodolal jsem a uvařil si tam kafe. Na Bobrůvku jsem znovu narazil pod Treckovou roklí.
Šel jsem dál, kolem řeky a kochal se krásami.
Už k večeru mi volá Prcek,kde jsem a já že v Boudách pod Skryjema. Přijel pro mě svým ocelovým ořem. Pak jsme se rozloučili a já jel dom.
Díky, Prcku, za vše. Parádně jsi se o nás postaral.
Hola ,Kamarádi, jsem rád, že jsem s vámi mohl ten víked být. Díky.
Hau Kóla.
Ahoj někdy,někde.

Nastavení