Název

T.O. Carabus – 20.-22.4.2012

Popis

Tak zase jednou sedím ve vlaku a jsem v očekávání. Jako každý rok, i letos jedu na oheň T.O. Carabus na camp Bílá bříza. Letos již 25. oheň. Né tedy, že bych byl na všech, ale posledních několik roků jezdím. To po té, co jsme potkali osadu Carabus ve vlaku, jedouce z vandru z Oslavky. Ti chlapíci se mi hned zalíbili. A když jsem zjistil, že kamarád Lečo, jehož jsem již znal, patří také k osadě Carabus, byla to jasná volba. Ti kamarádi mi prostě učarovali.
A tak sedím v tom vlaku, a jelikož je pátek, projdu si Moravský kras. Nebyl jsem tam již dlouho a to je výborná příležitost. Vystoupil jsem z vlaku v Blansku a namířil si to na Skalní mlýn. Najednou, na křižovatce vidím autobus s nápisem Krasobus. Zavětřil jsem a mazal na autobusák a svezl se do Skalního mlýna. Vyskočiv z Krasobusu, nestačil jsem se divit. Ten tam je starý Skalní mlýn, místo něj je tu moderní obluda pro turisty a cizince a všady suvenýry. Byl jsem zklamán tím pozlátkem a vláčkem a mazal do lesa. Tam už bylo líp. Byl jsem sám. V lese vláček naštěstí nejezdí. A tak si to kráčím lesem na propast Macocha. Tam je další překvapení. Další luxus a pozlátka a ani ta propast nebyla, co bývala. Zdála se mi malá a jakási zgrčená a unavená tím ruchem. A tak jsem šel dál. A tu teprve začal ten klídek. Zatím jen pár turistů a kolistů. Putoval jsem Pustým žlebem a vzpomínal, jak sem tudy chodíval často v noci a osamocen za jednou Amazonkou, hnán vůní feromonů. Je to již dobrých 29 roků.
A tak kráčím Pustým žlebem a kochám se krásami onoho kaňonu. Cestu lemují skaliska s jeskyněmi. Až jsem dorazil do Sloupu. Tam jsem nabral směr na Holštejn. Cestou jsem se stavil v nádherném lomu Velká dohoda, jež je jako vystřižený z westernu a v jehož cípu je ohniště se stožárem. Supr tlachoviště. A kousek dál má boudu T.O. Karabina, která dělá potlachy jednou za pět roků kousíček od naší osady Drsnejch dědků, Březinky. Tak jsem pochopil tu souvislost - Plánivy a Pláňavy.
Prošel jsem okolo ponoru Nová Rasovna. Potok najednou zmizel v kopci. A už jsem na hradě Holštejně a dole v jeskyni Hladomorně. Kdysi jsme tu dělali vykopávky. A hurá do hospody. Zde jsem si dal vyhlášenou topinku s oblohou a kopcem nivy. Ta tu zraje v jeskyni. Zajedl jsem to smaženým hermelínem a smaženými bramborami a zapil kofolou. Vyrazil jsem za tmy na Šošůvku a potkal jsem divočáky. Pak na Sloup, zase do Pustého žlebu a nahoru do lesa směrem na Vavřinec. Tam jsem rozbil tábor a to již byla půlnoc.
Ráno jsem pojedl, vypil čaj a kafe, zahrál si, zabalil a vyrazil. Hurá na potlach. Už je to jen pár kilometrů. Na camp Bílá bříza jsem dorazil kolem poledne. Přivítali jsme se s kamarády a již začaly soutěže. Samej plackožrout, takže na mě nezbylo, ha.
V půl osmé zaplápolala krásná šestihranná hranice a 25. potlach T.O. CARABUS začal na plné obrátky. Klobouk dolů. A camrátka byla taky moc pěkná. A tak se hrálo, zpívalo a tlachalo skoro do rána.
Než jsem se vzbudil, kamarádi z osady vše uklidili, takže po ohni nebylo téměř památky. Nastal čas loučení. Skončil parádní potlach, v krásném kaňonu místního potůčku. Sešlo se nás asi 120 kamarádů, kamarádek a kamrádčat.
Děkuji.

Nastavení