Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

114 fotek, 12.11.2017, 55 zobrazení, 1 komentář
Myslel jsem, že budu doma, ale nevydržel jsem a když jsem kouknul v sobotu ráno z vokna přímo mě to vytáhlo ven.
V Budislavi Na skalách jsem si dal husu a vydal se do divočiny. Potěšilo mě, že na Zahrádkách a Volnosti byli mladí človíčci a to je dobře. A bylo jich dost.
U Pepy na Verandě bylo jako vždy dobře.Poseděl jsem a vydal se do deště. Na Medvědíně jsem zapálil svíčku Kamarádům a taky Válečným veteránům.Dnes je jejich den. V noci se vyjasnilo a ráno zatáhlo, ale vylezlo i Slunce. Vydal jsem se na průzkum a za tmy a sněžení jsem dorazil do budislavi. Na závěr víkendu jsem si dal polífku a gulášek.Dom jsem dorazil po osmé.
Ahoj někdy,někde.
108 fotek, 21.10.2017, 70 zobrazení, 1 komentář
Opustil jsem Zderaz a s telátkem na zádech se nořím mezi chladné stěny Pivnické rokle. Slyším sténání. To prastaré stromy vržou ve větru. Rokle je připravena opět vydat svá tajemství.
Nepomohl jí vzdor semknutých stěn. Jsem v ní. Je divoká a nezkrotná. Jak postupuji hlouběji, cítím příjemné vlhko. Po nějaké době narážím na první pramen. Voda, za tichého zurčení, se snáší dolů a po kamenech a zrodil se potůček, který teče roklí do dalšího a pak do potoka a ten do řeky.
Rokle pomalu jihne a dole se do široka rozevírá a odhaluje svoji jeskyňku, která je úžasná i zrádná, pro delší pobyt však nevhodná, což bych ani nikomu neradil, neboť občas se za hromového burácení stěna sesune.
A tak jsem se jí pokochal, uhasil žízeň v její studánce a opustij ji horní soutěskou, v níž bublá potůček prodírající se spadaným listím a vytvářejícím několik vodopádků.
Odpoledne jsem dorazil do Maštalí. Prošel jsem Medvědí, Parník, Velký, Poradní, Fenikův oblíbený Faraon a spousta dalších pěkných míst.
Navštívil jsem Pepu Na verandě u Toulovce a dal si vynikající gulášek.
Pobyl jsem a načerpal energii u mé kultovní Borovice a jejího Kamene. Borovice je symbol svobody, lásky a přírody a Kámen je pevné a věčné Kamarádství.
A hurá na Medvědín a už se stmívá. Je krásná noc a u ohýnku je pohoda. Opekl jsem buřtíky a jal se trápit sladké dřevo. Někde zahoukala sova a tak jsem ulehl na Kubrtovo lože a dobře se spalo. V noci se spustil déšť a jeho šumění mě kolébalo jako nemluvně.
Ráno jsem si dal Kubrtovo kafe a nakonec pobalil telátko a vydal se do civilizace. Jen jsem vylezl z lesa, přestalo pršet. Jako vždy. To je zákon.
Byl to dobrej víkend a za týden máme potlach na Březince. Už se těším.
Cestou domů jsem se stavil v Budislavi již tradičně v hostinci Na skalách na výbornou polífku a výpečky se zelím a knedlíkem. Ha.
Ahoj někdy, někde.
57 fotek, letos v září, 150 zobrazení, 2 komentáře
Pršelo,ale nevadilo.
96 fotek, letos v červnu, 235 zobrazení, 2 komentáře
Vzpomínka na Grýna a vandr Vysočinou 23.-25.6.2017.
Přijal jsem pozvání na Vzpomínku na Kamaráda Grýna.
Znal jsem ho několik let. Občas jsme se potkali v Toulovcovkách na Volnosti. Miloval to tam. Seděli jsme u ohýnku a já poslouchal vyprávění o něm z úst nejbližších. A tak jsem ho vlastně až po odchodu na Poslední vandr poznal trochu blíž.
Kromě toho, že to byl Tramp celým srdcem, to byl veselý, hodný, milý Kamarád, který byl vždy tam, kde měl být. Je mi velkou ctí být mu alespoň těch pár let Kamarádem.
Ahoj Grýne a pozdravuj u Velkého ohně ostatní a drž nám tam flek. Ale nespěcháme.
Dopoledne jsem se rozloučil a přesunul se na Vysočinu. Z Čachnova na Karlštejn, Zkamenělý zámek a Milovské perničky. Právě Perničky byly můj cíl. Mám je rád a působí na mě jakousi magickou silou.
Dovlekl jsem si dost vody z Hraběnčiny studánky, abych vykonal na vrcholu očistnou koupel. Pak jsem zahrál Motákovi, Grýnovi, Medvědovi, Zubovi a všem ostatním Kamarádům Do osady přišla dívka. Medvěd to tu měl moc rád, celou Vysočinu.
No a pak jsem si tiše hrál až do večera a pak se setmělo a byla nádherná SvatoJanská noc s tisíci hvězdami nad hlavou. Ulehl jsem do hamaky a tiše se pohupujíc a pozorujíc onu nádheru jsem se odebral do říše snů. A spal jsem skoro dvanáct hodin. To už se mi dlouho nestalo.
Kolem poledne jsem vyrazil na Čtyři palice. Tam bylo živo. Děti i důchodci tu spolu lezli a to je dobře.
Před pátou jsem dorazil do Čachnova a pak hurá na Šikmou plochu. Tam jsem si dal na posilněnou několik Krafských stop – dobrých bifteků.
Ahoj někdy, někde.
125 fotek a 1 video, březen 2015 až květen 2017, 233 zobrazení, 1 komentář
Jarní slezina 5.-7.5 2017
Rok se sešel s rokem a na obzoru se objevila další Slezina osad na Chudobě.
Po nezbytných přípravách jsme se konečně dočkali. Kamarádi byli svoláni a Pepa s Maruškou navařili a připravili Moto-Azyl Club.
I na Březince bylo vše přichystáno.
Většina Slezlých se dostavila už v pátek, a jelikož bylo krásně, sedělo se u vohně velmi dlouho. Hrálo se, zpívalo i tlachalo, jedlo i pilo a celkově se večer velmi vydařil.
V sobotu jsme se vypravili na tradiční výšlap a rýžování granátů. Bylo krásně a ani Moravská Sázava svými vnadami nezklamala. Vody bylo dost a ladně se valila přes oblé kameny a něžně hladila svoje břehy lemující nádherné louky plné vzácných rostlin a živočichů. Zklamali nás lesaři, kteří zničili těžbou velkou část granátového potoka. Čejen, vědom si svých vodohospodářských kvalit, nezklamal a holýma rukama upravil koryto tak, že alespoň v asi 40 metrech potoka tekla voda. Za to mu náleží dík a titul Velký vodooný. Nakonec nám Bouřka luxusně hrála do rýžování a nejdýl vydržela těžit cenné granáty Vlčice a Zane. Divil jsem se, že nemají místo prstů rampouchy, neb voda byla ledová.
Po návratu jsme se občerstvili a vyrazili na slezinu na Chudobu. Ač na Chudobě, slezina byla velmi bohatá. Přijeli samí zlatí kamarádi a kamarádky. Opět se hrálo, zpívalo, jedlo, pilo i tlachalo a byla vytvořena tak báječná atmosféra, že se nikomu nechtělo končit. Ale všechno má svůj konec, a tak v pozdních nočních hodinách usnul i Moto-Azyl Club na Chudobě.
A jak už to bývá, během dopoledne Březinka osaměla.
Když jsme odpoledne odjížděli, byla super Bouřka s krupobitím.
Děkuji Pepovi a jeho skupině na Chudobě za vzornou péči o naše pohodlí a žaludky.
Taky děkuji všem zúčastněným za vytvoření oné báječné atmosféry.
Ahoj někdy, někde.
55 fotek, 19.3.2017, 179 zobrazení, 3 komentáře
Je pěkně a tak jsem se na Josefa vypravil do Mladějovského lomu na průzkum.
Prolezl jsem to tam,dal si klobásek i kafčo a zahrál si na sladké dřevo pár písní.
Pak začalo pršet a tak jsem vyrazil dom.
Pěkná neděle.
200 fotek, letos v únoru, 194 zobrazení, 7 komentářů
Stalo se již tradicí, že konec února je ve jménu Přechodu Broumovských stěn, který pořádá Kamarád Kavec a jeho nejbližší.
Dohodli jsme se s Kovim, že pojedem společně vlakem. Cesta nám uběhla v pohodě. Míjeli jsme rozvodněné řeky a všude tálo a Jaro se hlásilo o slovo. Zima se však nevzdává lehce a tak nahoře sněžilo a mrzlo. Na Hvězdě však bylo teploučko a personál se o nás opět staral velmi příkladně a obdivuhodně. Sešlo se , jako vždy, mnoho Kamarádů a Kamarádek z celé republiky. Hrálo se a pělo a panovala výborná nálada. Kolem jedné jsem šel spat do svého separé v lese nad skalami.
Ráno jsme vyrazili do skal a početné skupinky se rozutekly po lesích a roklinách Broumovských sten. Počasí nádherné, na zemi led a sníh. Trochu nasněžilo, Co víc si přát.
Celý den jsme se toulali ledovým královstvím a večer se znovu sešli na Hvězdě plní dojmů a čerstvého vzduchu. Znovu jsme pěli, hráli a tlachali, někteří skoro do rána.
Ráno bylo ve jménu loučení a odjezdu domů.
Já s Kovim jsme šli ještě na Ostaš a dohnali jsme Zaneho a náramě si to užili tam ve skalách.
V České Metuji jsme hupsli na vlak a jeli dom.
Moc děkuju Kavcovi a jeho blízkým za opět vydařenou akci.
Taky děkuji personálu Hvězdy za jejich super péči.
Ahoj někdy,někde.
73 fotek, letos v únoru, 164 zobrazení, 2 komentáře
Velmi rád jezdím za Kamarády na Funibrouk. Dýchá tam na mě klid a pohoda z každého stromu či kamene.
V pátek jsme zapěli v Kundičkách a bylo dobře. V noci jsme se odebrali na Funibrouk a pomalu se uložili k spánku. Někteří poseděli déle.Ha.
Ráno jsme pobyli u kuchyňáku, pak byly soutěže a po setmění byl zapálen oheň. Hrálo se a pělo a taky tlachalo a jelikož se dřevo muselo spálit všechno, hořel velký oheň skoro do rána i když už Kamarádi spali.Aspoň ohnivákovi nebyla zima když hlídal oheň..Velký luxus, ale nedalo se nic dělat.
V neděli jsme se rozprchli k domovům naplněni energií kladného náboje.
Díky Usado a Ahoj někdy,někde.
168 fotek, letos v únoru, 275 zobrazení, 7 komentářů
Již dávno jsem byl domluvený s Habrem, že až pojedou do Maštalí, vezmou mě s sebou, abych to tam trochu poznal. A tak se stalo, že jsme si dali rande v Budislavi v pátek a vyrazili do skal. Habr, Heroš a já.
Mrkli jsme do skal a už byla tma když jsme došli k Toulovcovi Na verandu. Pepa byl přítomen a již tam bylo pár Kamarádů. Hrálo a pělo se do noci. Taky se něco pojedlo i vypilo. Jako hřeb večera měly být delikatesní švédské rybičky. Moc nechybělo a blila celá hospoda neb zápach mrtvoly je jen chabý vánek proti smradu když byly rybičky otevřeny. Jen pár silných jedinců ochutnalo a prý to bylo i dobré.
Pak jsme šli spat pod Parník. Spalo se dobře. Ráno nás probudila nadržená liška, která řvala jako pominutá, hledaje lišáka.
Pošmatlali jsme po Maštalích a znovu se ,jako v pátek, sešli Na verandě. A zase to byl parádní večer. Nejak jsme si zvykli, že hospoda je načichlá smradem z těch super rybiček.
Prý národní pochoutka. Už se nedivím, že z vikingů šla taková hrůza. Teď vím, že se všeci poblili a umřeli hnusem dřív, než je viděli.Ha.
Spát jsme šli společně s Kamarády z Třebechovic a ještě se hrálo pod převisem. S Habrem jsme spali v hamace poblíž. Ráno jsme sbalili a pomalu se vydali do Budislavi.Kolem poledna jsme se rozloučili.
Nezbývá mi, než poděkovat T.O. Čéci, že mě vzali s sebou. Bylo nám fajn.
Díky.
Ahoj někdy, někde.
146 fotek a 3 videa, letos v lednu, 235 zobrazení, 5 komentářů
Toulovcovy maštale 20.-22.1. 2017
Kamarád Čejen mě pozval do maštalí a tak jsem vyrazil. Sraz byl v pátek v Budislavi v hospůdce Na skalách. Dojel jsem dřív a tak jsem chvilku počkal a šli jsme se ubytovat. Spaní bylo totiž u Kamaráda Mirka na chaloupce. Paráda. Topilo se a bylo fajn. Šli jsme čekat na ostatní. V hospodě jsme potkali Kamarády, co šli do skal. Přijeli ostatní a šli jsme do chaloupky, kde se hrálo dost dlouho. Ráno jsme vyrazili do skal. Bylo nádherně. Slunce svítilo a všude plno sněhu. Pochodili jsme a stavili se u Toulovce Na verandě. Tam bylo útulno. Najedli jsme se a Jarda zahrál na harmoniku. Večer jsme zase zapěli a ráno vyrazili opět do skal. Zase jsme se zastavili Na verandě, najedli se a zapěli. Jarda zahrál na harmoniku s Kamarádem Zátoku tak nádherně, že se nám ani nechtělo dom. Ale museli jsme.
A tak jsme se rozutekli domů.
Díky Čejene a taky velký dík Mirkovi za azyl.
Ahoj někdy, někde.
122 fotek, letos v lednu, 301 zobrazení, 6 komentářů
Rysákovo 34. Z.T. Brdy - Rosomák 13.-15.1.2017
Jelikož jsem měl volno, mohl jsem vyrazit už dřív. Nastoupil jsem do vlaku a cesta uběhla rychle a v pohodě. Dokonce jsem potkal ve vlaku Kamarády, kteří jeli někam jinam.
A tak se stalo, že jsem v Dobříškovicích vylezl z vlaku a namířil si to přímo na VB, neb vše se musí hlásit. Tam už byli ostatní příslušníci. Taky jsem převzal příslušný odznak, který právě vydal Kamarád Pít. Přivítali jsme se a já jsem si dal ještě dlabanec na cestu a kafe. Jěště chvilku jsme poseděli a vyrazili do divočiny nahoru do kopců.
Cesta proběhla v klidu, a čím jsme byli výš, přibývalo i sněhu. Dorazili jsme na camp a postavili si pelechy a usedli k ohýnku a bylo to fajn, v lese mezi svými. Je fakt, že některé Kamarády jsem viděl prvně, ale to nevadí, neb jsme na jedné vlně a proto si rozumíme. Jsme příslušníci národa trampského a hovoříme stejnou řečí. A to mě dycky fascinuje, ta pohoda.
V noci napadlo něco sněhu a přimrzlo, ale bylo nám fajn, na čerstvém vzduchu. Ráno jsme se posilnili a vyrazili na výšlap. Chvílemi byla přímo vánice, ale bylo to fajn. Prošli jsme několik parádních campů a jako mávnutím proutku při zpáteční cestě se vánice uklidnila a otevřel se nám na Hvíždinci nádherný výhled stovky kilometrů daleko. Ha.
Po návratu do tábora jsme si sdělovali dojmy, vyprávěli o toulkách přírodou a taky jsme zapěli pár dobrých písní. Vládla pohoda, oheň hřál a vydrželi jsme dlouho do noci plné hvězd, neb se vyjasnilo.
A jak už to bývá, během dopoledne jsme pobalili a ve dvanáct vyrazili do Berounských nížin. Najednou jsme se rozprchli na všechny strany a zase jsem byl sám, s nádhernými dojmy a vzpomínkami na společně prožitý víkend.
A tak nezbývá, než vyjádřit obrovský dík Kamarádu Rysákovi za pěknou akci.
Taky velký dík všem zúčastněným právě za tu pohodu.
Ahoj někdy, někde.
48 fotek, letos v lednu, 165 zobrazení, 5 komentářů
Na tři krále Beskydy ---- 6. - 8.1.2017

Blíží se víkend a já jsem se rozhodl navštívit Kamarády v Beskydech. Fugas s Mučenkou a Humusem tu pořádají již 16. Oheň tříkrálový a zatím jsem se k nim nedostal neb jeden nemůže být všude.
Zabalil jsem a v pátek hópl na vlak. Jel jsem po staré dobré trati, kterou po létech zase obnovili. Z Moravské Třebové do Chornice, Ptení, Dzbele, Prostějova a dál, až do Zubří. Vlaky byly prázdné a tak jsem si mohl zahrát pro potěšení staré dobré písně, kreré jsme hrávali kdysi, jezdíc po této tati do místních hvozdů v Nectavském údolí a dál.
Do cíle jsem dojel po sedmé večer a Fugas na mě čekal s autem u vlaku. To je luxus. Ha! Ale je fakt, že potmě bych asi tu boudu nenašel.
Vstoupil jsem do chaty a, jsa omámen libými vůněmi, jsem se přivítal s Kamarády. Kamarád Humus mi nabídl polévku a byla vynikající. To ale byl jen předkrm. Pak jsem dostal husí játra na cibulce a jako hřeb vynikající pečené koleno. Kamarádi hráli a ve vyhřáté boudě bylo útulno.
Šel jsem si postavit stan nahoru na cestu. Pomalu přituhuje. Bude pěkná klendra. Hned vedle si postavil stan Čert a pak jsme šli do boudy poslechnout pár písní. Kolem druhé jsem šel spat a to bylo – 18°C. Zavrtal jsem se do spacáku a odebral se do říše snů.
Spal jsem dobře a dlouho. Zrovna když jsem vylézal ze stanu, přicházel Kamarád mě budit. Mučenka ho poslala, jestli jsem nezmrzl. Naopak. Tak dobře jsem už dlouho nespal, naposled na Březince.
Humus mi hned nabral polévku, čaj a udělal jsem si kafe. Humus se o nás staral přímo profesionálně. Samozřejmě nejen on, ale celá parta. Fugas s Kamarády připravovali oheň a tak jsem přiložil ruku k dílu. Mučenka nás provedla po okolí a nahoře se nám otevřely krásné výhledy na Hostýnky a Beskydy. Taky jsme potkali Tři krále a tak jsme jim hodili něco do pokladničky. Bylo nádherně slunečno s modrou oblohou, všude plno sněhu a v ovzduší se vznášely třpytící se krystalky ledu, které se vytvářely ze vzdušné vlhkosti. Okolo lesy, louky, kopce a horské chaloupky, prostě nádhera, která nejde ani popsat.
Když jsme se vrátili, začala soutěž o nejlepší sochu yettiho. Upekli jsme si buřta a byl zapálen Oheň tříkrálový. Kamarád Oran pomocí luku, kolíku a dřívka zapálil Oheň čistoty a tím pak zapálil Slavnostní oheň. Zazněla Vlajka a vzpomněli jsme na Kamarády, co sedí u Velkého ohně. Pak se hrálo a zpívalo do noci.
A jak už to bývá, než jsem se vysoukal ze spacáku, hodně kamarádů už bylo pryč. Pomalu jsem zabalil, rozloučil se a kolem dvanácté jsme se spolu s dalšími vydali na vlak asi čtyři kilometry. Jak jsme vylezli na výšinku nad boudou, Kamarádi na nás zezdola volali : „Ahóóój.“ A my zase na ně. Až jsme málem uronili slzu dojetí.
Bylo krásně a na vlak se šlo dobře. Nastoupili jsme a pak nás pomalu ubývalo, až jsem zůstal sám. Ale zůstaly mi nádherné vzpomínky a ty jsou navždy.
Díky moc Fugasi, Mučenko a Humuse a ostatní za super víkend.
Ahoj někdy, někde.
64 fotek, prosinec 2016, 199 zobrazení, 3 komentáře
Cesta – 26. – 30.12. 2016

Zazvonil telefon a ozve se Čejen. Dojeď na Jitřenku. Pobudem, zahrajeme. Nezaváhal jsem a ve stanovenou dobu se otevřely dveře hospody Na Zemské hranici a usedl jsem. Máme tu sraz. Za chvilku jsou tu Čejen s Waununkou a Dalem. Vyzvedli ho na nádraží.
Cestou jsem se stavil na Březince, campu Drsnejch dědků a T.O. Sen.
Vydali jsme se k chatě. Prší a hned to mrzne. Auto jsme zanechali v lese, jak bylo, protože dál to nešlo. Po půlhodince usedáme ve vyhřáté chajdě. Bylo dobře. Ráno Waununka odešla za povinnostmi a my vyrazili do divočiny. V noci bylo jasno, ale k ránu se zatáhlo a začlo sněžit. Sněžení se změnilo ve vánici. Dorazili jsme na Červenovodské sedlo. Pokračujem k hranici Čech a Moravy a po hranici zpět k chatě. Pěkně jsme se prošli a chtěli jet dom, ale zjistili jsme, že na Habřínce jsou tradiční Country Vánoce. Slovo dalo slovo a jeli do Libchav. Čejen dohodl spaní u Rózinky.
Na Habřinku jsme dorazili včas. Hned jsme narazili na Kamarády z Ostrova snů a Ohia. Dal jsem si řízek obrovských rozměrů. Rózince to slušelo a kapely se střídaly a bylo dobře. Večer utekl jako voda a nás ani nenapadlo, že nevybalíme. Rózi nás uložila do pokoje s hebkými peřinami. Ha. Spali jsme s Dalem coby manželé. Ha. Ráno jsme posnídali a museli zůstat i na oběd. Moc děkujem za vše, Rózi.
A jelikož Dal si přál vidět Maštale, jeli jsme tam a moc se mu to líbilo a mě taky.
K večeru jsme dorazili k Lindě na Ranč U strakatého koně. Tam má Ohio základnu a zítra pochod. Spal jsem na půdě s šerifem Belindou a duchem Joskou. Dobře se nám spalo. Ráno Dal jel za Čejenem a já s Ohiem a Kamarády na pochod. Prošli jsme se a poznali kus místního kraje. Vrátili jsme se k večeru a usedli v parádní klubovně T.O. Ohio. Stoly se prohýbaly pod dobrotami. Cukroví, guláš, sekaná, to je jen zlomek. Taky chlebíčky a jednohubky a další. Bylo nám dobře. Kamarádi hráli a bylo veselo. Odjel jsem kolem jedenácté. Díky Ohio.
Vyjel jsem na jednu noc a nakonec se vrátil domů za čtyři dny.
Byla to nádhera.
Díky všem.
53 fotek, prosinec 2016, 211 zobrazení, 5 komentářů
Vánoční slezina Chudoba 17.-18.12. 2016
Rok se sešel s rokem a najednou tu byla zase vánoční slezina, tentokrát tradičně na Chudobě.Sešlo se kolem 70 Kamarádů a bylo to nádherné.
Přichodší donesli různé pamlsky, dokonce dort. Ostrované v čele s Korkem donesli posvátný oheň.
Vše bylo jak má být a nás několik jme šli spat po čtvrté ráno.
Velké díky patří i Pepovi a jeho týmu.Dobře se o nás postarali a nikdo neměl hlad ani žížeň.
231 fotek a 1 video, loni na podzim, 234 zobrazení, 8 komentářů
Berounka 2016
A neb „Ze z Plzně do Prahy.“
26. - 30.9. 2016, 138 km.
Dojel jsem z Čéků a začal se chystat. Dal jsem si krafskou stopu, abych nabral sil. Nemohl jsem dospat. Zalil jsem jedinou květinu a vyrazil.
Naházel jsem na záda svých 50 kilo báglů, pádlo do ruky a hybaj na vlak. Na Plzeň, Vávro, na Plzeň. V České Třebové nastala ve vlaku panika. Z rozhlasu se ozvalo, že jedem do Brna místo do Prahy. I ve mně to zacukalo. Nakonec se vlak rozjel tím správným směrem a ozvala se obrovská rána. To jak spadl lidem kámen ze srdce.
Jak jsem tak jel kolem Orlice River, zahlédl jsem tam dole pod vrbičkami nádhernou pannu, vodní vílu. Kynula mi pravicí a volala : „ Hoj, Kubrteeéé, starý Samoroste, pozdravuj mé sestry Vltavu, Berounku, Radbůzu, Mži, Úhlavu, Úslavu a všechny jejich potůčky a potoky. Také Kamarády, kteří se po mně plavili.“ Rád to udělám, však svoje mocné pádlo zanořím pouze do třech z nich.
V Práglu jsem stíhal na knop. Průvodčí se podezřívavě koukal na moje bágly, jež jsem hodil na sedadla. Když zjistil, že vše je čisté, dal mi štempla a odešel. Z okna jsem spatřil Starou řeku a srdce mi zaplesalo. Za pár hodin budem svoji. V dobách pravěku jsem po této trati jezdil na vojnu do Aše a Chebu. Tak se mi honí hlavou obživlé myšlenky a rodí nápad se někdy zasnoubit s Ohří. Myslím na ni už delší dobu, ale zatím mi zdárně uniká.
Ve 12:00 jsem dorazil do Pzně. Nakoupil jsem 10 l vody a nějaké oné a došel k Radbůze. Mocně jsem zabral svým pádlem a již vlnky pleskají o ladné boky Pálavěnky. Dlouho jsme se však spolu neradovali. Zakrátko se Radbůza snoubí s Mží a rodí se z nich Berounka – Stará řeka.
Něžně jsem zanořil svoje pádlo do znovuzrozené a vyřídil jí pozdravy. Pozdravil jsem ji několikrát, ode všech. Byla ráda a slíbili jsme si, že spolu zůstanem po několik dní a budem se radovat jeden z druheho tak, jak to má být. A to je to hlavní. Souznění a souladění.
Proplul jsem rezervací a utábořil se na skále nad řekou. Zavěsil jsem hamaku, nakrmil plcha, ryby i sebe a šel spat. Nádherná noc. Již dloujo jsem se tak nevyspal. Celých 11 hodin v kuse.
Je nádherné mlhavé ráno. Ze všech stran na mě dýchá podzim, ale léto je tu ještě znát. To je to správné Babí léto. Opět jsem ocenil hamaku, neb je těžké na říčních svazích najít příhodné rovné místo pro spaní na zemi. Veverky mi předváděly svoje akrobatické kousky. Jsou to hérečky. Dopiju kafe a v 9:45 vyrazím. Užíval jsem si nádherného dne v nádherné přírodě. Potkal jsem fajn rybáře. Docela jsme si rozuměli. Byl to kliďas. Dokázal chytat ryby i se těšit z přírody a těch krás všude kolem. Pomalu se začalo šeřit a já jsem nalezl nádhernou skálu nad řekou, na jejímž vrcholu jsem se usadil a vytvořil tábor č. 2. Vše, i loď jsem vynosil nahoru. Je nádherná noc s miliardami hvězd. Škoda usnout.
Probudil jsem se v 8:30. Zase jsem spal výborně 11 hodin. To je super relax. Už se dere Slunce. Zabalím a vyrazím v 10:00. Dobře se plulo. Plavil jsem se jedním z mnoha chráněných území. Nádhera všude kolem. Sem tam peřej, jinak volej, ale nepřijel jsem závodit. Naopak! Klid a relax je balzám na vše a to už jsem fakt potřeboval. Pomalu se smráká a flek nikde. Ve svahu se nedalo a tak jsem vytáhl loď 100 metrů vysoko, zajistil ji a vylezl jsem až nahoru. Tam bylo fajn. Měkká travička. Vybudoval jsem tábor č. 3, vysoko nad řekou na kraji lesa. Nádhera. Opět jsem usnul pod hvězdami a bel sem ščastné.
Čtvrtek ráno. Zamračeno. Vítr. Balím a jedu. Ráno koukám, kam jsem za tmy vytáhl loď. To by asi udělal jen blázen. Ha.
Vyplul jsem. Pomalu, s novým ránem, jsem nořil svoje pádlo do Staré řeky. Přišly peřeje a ona se bránila, ale marně. Nakonec jsme splynuli v míru a pohodě v klidné zátoce. Proplul jsem několik měst a vesnic a již jsem byl v Berouně. Majestátně jsem proplul kolem Alkazaru a vplul do Srbska. Tam jsem rozbalil poslední tábor v kempu u týpek. Zde jsem poznal fajn Kamarády, jediné plavce za celý týden, z Hrochova Týnce. Tedy skoro sousedé. Ha.
Ráno jsem vyrazil směr Praha. Je krásně, hladina jako sklo. Něžně nořím svoje pádlo do řeky. Nebrání se, je klidná. Jsme smířeni. V Dobříškovicích znovu potkávám Kamarády z Hrochova Týnce. Oni zde končí a já pluji dál za svým cílem. Matička Praha je na dosah.
Poslední peřeje, poslední zanoření mého mocného pádla do divokých vod Staré řeky. Poslední zašumění. I topoly a vrby kolem řeky se se mnou loučí.
Ahooj Berounko – Stará řeko. Díky.
Sklouznu se po vlnách dobré Vltavy do Modřan.
Jsem v cíli. Ahoj Vltavo i Praho.
Hupsnu na vlak a hurá domů.
38 fotek, 8.10.2016, 235 zobrazení, 4 komentáře
Po delší době jsem se vypravil za Kamarády na Zlatou řeku. Skočil jsem do rychlíku a jel. Bylo mlhavo, mrholilo a občas sprchlo. To mi nevadí, neb se těším na Kamarády.Dorazil jsem kolem poledne a tam už bylo fajn. Sjížděli se další a po západu slunce vzplál 46. oheň T.O. Zlatá řeka. Bylo dobře. Hrálo se a pělo a tlachalo velmi dlouho potom co jsem šel spat.Trošku zapršelo, ale jen chvilku.
Díky Kamarádi.
Ahoj někdy, někde.
Rybářské učiliště Třebo
20 fotek, 18.9.2016, 157 zobrazení, přidat komentář
Opět po roce jsme se sešli na 2. Chřestýším ohni.
Tento pořádal Kamarád Chřestýš.
Sešlo se nás kolem 40 a bylo dobře. Opět se hrála divadelní hra, tentokrát o zvířátkách, která vyhnali z lesa. Fšeci jsme se náramě bavili a oheň hořel.Občas sprchlo, ale jinak počasí šlo.
Díky Chřestýšovi a jeho Kamarádům.
168 fotek, říjen 2014 až květen 2016, 447 zobrazení, 3 komentáře
Opět po roce jsme se sešli, abychom spolu s Kamarády pobyli pár pěkných chvil.
V pátek se začali sjíždět Kamarádi ze všech končin republiky. Část se uchýlila do stylového klubu na Chudobě a část poseděla u ohně na Březince. Myslím, že oběma skupinám bylo dobře, protože panovalo výborné počasí a jak víme, trampové se nenudí. Někdy i mlčenlivé zírání do řeřavých uhlíků dohasínajícího ohně je pro ně náramný zážitek, který by neměnili ani za nic.
V sobotu došli i dojeli poslední Kamarádi a šlo se na granáty a do údolí Moravské Sázavy. Super počasí bylo nadílkou od samotného Pajdy. Díky za ně.
Po návratu jsme se odebrali na Chudobu, kde začala vlastní slezina. Místní osady splynuly s hosty a všem bylo dobře. Opět část Kamarádů zůstala na osadě u ohně.
Přišlo nádherné nedělní ráno a dopoledne ve znamení loučení.
Dobře nám bylo a vzpomínka na další pěkný víkend navždy zůstane v našich srdcích.
Ahoj někdy, někde.
112 fotek, únor 2016, 266 zobrazení, 7 komentářů
Rok se sešel s rokem a je tu kýžené datum. Kamarád Kavec a jeho blízcí Kamarádi pro nás ostatní připravili tradiční přechod Broumovek s posezením na Hvězdě.
Vše bylo perfektně připravené a obsluha na Hvězdě byla opět perfektní a všeci koukali jak lze ve čtyřech obsloužit 160 hladových a žíznivých trampů po tři dny a noci. Hluboce se před nimi skláním.
Páteční večer byl ve znamení radosti ze shledání. Kamarádi přicházeli a se vítali, hrálo se a pělo dlouho do noci.
V sobotu se vyrazilo do skal a večer se opět pělo, hrálo jedlo i pilo. Dobře bylo.
V neděli jsme se rozutekli po okolních lokalitách. Já jsem šel s Kamarády na Ostaš a z České Metuje vlakem dom.
Velký dík patří Kavcovi a jeho Kamarádům, kteři pro nás vše tak dobře pripravili.
Také personálu z Hvězdy, kteří se o nás tak dobře starali.
Ahoj někdy, někde.
78 fotek, 26.12.2015, 227 zobrazení, 3 komentáře
Na Štěpána Maštale 2015.
Hraběnka mě pozvala do Maštalí a tak jsme šli.
Bylo nádherné počasí, spíš jarní než zimní. Potkali jsme i hodně národa, dokonce i trampy.
Pobyli jsme v Brlohu a pojedli něco kapra, zapálili svíčku Kamarádům a vyrazili k domovu.
Prostě nádhera.

Komentáře

přidat komentář