Název

Vandr s T.O. Tigři 28.-30.9. 2012

Popis

Vandr s Tigry do Orlických hor 28.-30.9. 2012

Musel jsem se rozhodnout. Buď pojedu na potlach T.O. Luha, Nebo na vandr do Orlických hor s T.O. Tigři a Stromkem a Vazounem.
Nezaváhal jsem, a tak se stalo, že jsem v pátek 28.9. ráno seděl ve vlaku na Letohrad a dál až do Těchonína.
Tigři přistoupili v Letohradě, jak bylo domluveno. Již nějakou dobu jsme v kontaktu, toto je však naše první shledání. V lese prohibice neplatí a tak jsme si připili na přivítanou slivovicí z bohatých moravských zdrojů. K takové není třeba s sebou vozit slepeckou hůl. Já jsem si samozřejmě jako správný čichač pouze čichnul neb s alkoholem jsem se rozloučil před mnoha zimami.
A tak jsme vyskočili z vlaku a nabrali směr na Studenský vrch (721). Tam se nacházejí Studenské skály. Moc pěkné místo s parádními panorámaty. V dáli jsem viděl Hřebečský hřbet a Kančí zub. Tedy málem až domů do kuchyně, akorát 41 km daleko přímou čarou.
Kráčeli jsme podzimní přírodou a všude byl klid a mír a bylo vidět, že se vše chystá uložit k zimnímu spánku.
Došli jsme ke kamarádu Honzovi. Ukázal nám svůj arzenál a zavede nás k sobě do pevnosti. Ta je součástí mohutného předválečného opevnění. Cestou jsme se stavili v řopíku kamaráda Pavla. Ten se zove Starý mazák. Bunkr má zrekonstruovaný do původního stavu a mohli jsme si otestovat na vlastní kůži jaké to je bránit bunkr. Obráncům není co závidět. Hluk, smrad, stísněný prostor a průzorem není skoro nic vidět. Na pozorování je tu periskop. Vyslechli jsme si výklad, prohlédli dokumenty a za chvilku jsme byli v pevnosti Honzově. Ta je velká asi jako bytovka, akorát pod zemí. Vše jsme prohlédli, nanosili dřevo a vyrazili do Kašparovy boudy za kultůrou. Od boudy je nádherný výhled na Králičák, Jeseníky, Králíky, Suchý vrch a Bukovou horu, málem až na Březinku, ale taje trochu za kopcem. Hrálo a zpívalo se do půlnoci a hospodský Ivo se ukázal jako zručný kytarista a zpěvák. Pak jsme šli k pevnosti a ještě dlouho byli u ohně. Byla krásná noc a tak si každý našel klidné místo pod hvězdami.
Ráno jsme se rozloučili s Honzou a vyrazili směrem na Zemskou bránu a Pašeráckou lávku. Divoká Orlice je tu opravdu divoká a kamenitá. Zdržel jsem se dýl a pak jsme se opět setkali v Klášterci. Odtud pokračujem okolo Pastvin. Ovšem ne po pravém břehu kde se dá tábořit, ale po levé, kde je plno chat a není kde hlavu složit. Schylovalo se k dešti a brzy bude tma.
Pastviny. To je vlhká díra mezi kopci plná chat, ze které není úniku. Znám to. Bylo třeba se utábořit. Navrhl jsem jít do lesa a tam přečkat noc a déšť, však Tigři váhají a Vazoun chce jít do hospody na večeři.
Jak to dopadlo zatím nevím. Já jsem se kouknul do mapy a šel přímo k vytčenému cíli. Vyrazil jsem proti sjezdovce a koukal se dostat z kleští Pastvin. Nemám rád tu mokrou díru.
No a tak jsem šel a našel krásný březový hájek hned u vysílače na vrcholu kopce Na vrších (620). Z celty jsem postavil přístřešek a v teple a suchu spal klidně až do rána. Pršelo skoro celou noc.
Ráno byla mlha. Dal jsem kafe, snídani a čaj, sbalil pingl a vyrazil ke Studenskému vrchu a jeho skalám. Šel jsem podle azimutu a vrchol minul jen o pár metrů. Paráda. Poskákal jsem po skalách a vyrazil na vlak do Těchonína. Je skoro jasno a než jsem dorazil na nádraží tak se úplně vyjasnilo. Ostatně jako vždy když se jde domů.
Byl to parádní vandr s dobrými kamarády. Šlo nás 8.
Díky za společnost Tigři, Smrčku, Vazoune a spol.
Ahoj někdy, někde.

Nastavení